Stín -  každý může vzniknout z různých důvodů, je jiný a přece když se spojí, je z nich velký temný mrak, který zahalí zářivý květ naší duše. V tuto chvíli přestáváme naslouchat  hlasu svého srdce, nevnímáme tiché signály našeho ducha, nemůžeme. Slyšíme a řídíme se jen hlasem nízkého ega. Jsme jako loutky, naprogramovaní podle přesně stanovených pravidel a dogmat.

    Tyto stíny mohou vzniknout už v dětství, kdy jen proto, abychom se správně naučili řadit do" stáda", jsme nuceni dělat, rozumět, mluvit tak, jak nám řeknou. Musíme jít proti své vlastní duši, (mnozí ani nemohou vyslovit slovo "  duše", aby se nestali terčem posměchu a ústrků) násilím potlačit své pocity, tajná přání, sny. Tady vznikají stíny strachů, vzteku, trápení. Když se nám nedostává  lásky a pochopení začneme závidět těm šťastnějším, nebo se přikrade stín odmítání a tak, jako jsme byli odmítáni my, coby děti, nedáme lásku a pochopení svým dětem.  Přilepí se na nás jako můry na světlo, chtějí ovládnout naše činy, myšlenky, city. Často se stane, že jim ustoupíme, dovolíme, aby nás ovládly, ať z nevědomosti, pýchy, strachu. Takovéto stíny jsou ukryté hluboko uvnitř nás samých.

  Mohli jejich vznik v nás podpořit blízcí lidé, kteří se také řídili programy a neměli sílu , nebo se nemohli  bránit,   temný mrak roste , dalším stínem posiluje a zahaluje nás. Do jeho pole působení se také mohou dostat lidé, přicházející k nám jako přátelé, nebo partneři.

  Tento mrak mohou vnímat citlivější lidé jako zvláštní ohrožení, tlak na hrudi, mnozí mohou začít přibírat , nebo naopak hodně ubírat na váze, často ani neví proč. To jsou stíny, které jsme si sami vytvořili, nebo kterým jsme dovolili uvnitř nás samých vzniknout. Existují však ještě jiné. 

  Stíny, které na nás útočí zvenčí. Tyto si s sebou nese někdo jiný a my mu svým postojem neschopnosti se bránit, vymezit si své vlastní hranice, neuměním říci "ne", nebo neustálým odmítáním připustit si, že nemůžeme pomoci někomu, kdo nechce sám, omlouváním neurvalého, neuctivého chování k nám, my takovýmto lidem umožníme, aby nás obklopili stínem zloby, zášti, zbabělosti, hlouposti. Nejen, že nám nejsou ke cti a pomoci, ale obírají nás o sílu vypořádat se se svými vlastními stíny.  V takovýchto chvílích se cítíme jako v kleštích. Začneme se obviňovat, že nemůžeme pomoci tak, jak po nás požadují, v tu chvíli kdy chtějí, mnozí také omlouvají hrubost a podlost namířenou proti nim s odůvodněním "že to byla jejich vina". 

  Tady začíná začarovaný kruh, protože přiživujeme strach, trápení, bezmoc uvnitř nás, stíny sílí a mrak roste.

  Řekněme si "Už dost ! Nechci být loutkou někoho jiného, poslušnou ovcí přežitých, hloupých pravidel a dogmat. Nechci sloužit jako "odpadiště" špíny toho, kdo ustrnul ve světě materialismu, chtíče, nízkého ega, pýchy... Někoho, kdo není schopen, nebo se nechce podívat na svůj vlastní strach ze strachu, ze svého vlastního odrazu v zrcadle. 

  Najděme opět zář své duše, abychom se mohli spojit s svým duchem, pomalu odkrývat tajemství a z hluboké minulosti nashromážděnou moudrost. 

  Najděme v sobě odvahu, rozhodli jsme se, že touto cestou již dál jít nechceme, nebyla naše, tak udělejme první krok na tu svou. Poznáme ji snadno, zaposlouchejme se do hlasu svého srdce, to je naším skutečným rádcem a ochráncem. Ze začátku to bude cesta trnitá, ale kdo se nebojí zranění, ten je ozbrojen.

  Musíme pochopit , že každý z nás má svou světlou i tmavou stránku. Přijmout svou tmavou stránku znamená porozumět sám sobě, na cestě za světlem své duše toto přijetí budeme potřebovat, protože stíny se mohou bránit právě tím, že nám budou ukazovat tuto část našeho já. Zveličovat naše strachy, hodnotit uskutečněné postoje, zvyšovat trápení z minulosti. Přijetím naší tmavé stránky těmto stínům nedáme možnost, aby nás opět ovládly. S odvahou v srdci a moudrostí, které je naší světlou stránkou jim dokážeme čelit. Protože moudré rozhodnutí a odvážné, laskavé srdce  se dokáže s pokorou a soucitem, ale beze strachu postavit svým vlastním stínům. Přijetím a pochopením  sebe jako celistvé bytosti pak lépe přijmeme i druhé.

  Jdeme cestou ke světlu naší duše, potkáváme nejrůznější stíny, mnohé z nich byly v nás ukryty hluboko a dlouho. Ta cesta bude cestou pochopení, že nemůžeme být takoví, jak by nás jiní chtěli mít.

  Poznání, že nemůžeme změnit postoje a hodnocení blízkých lidí, pokud oni sami nebudou připraveni, můžeme ale změnit svůj úhel pohledu na ně, nesnažit se jim nic vnucovat ani se nezdravě přizpůsobovat, protože když někdo nechce pochopit jiné myšlenky, nebo postoje a bude dál trvat na svých pravidlech, jako jediných správných, tak v takovýchto chvílích  můžeme zbytečně ztratit spoustu energie. 

  Bude cestou odpuštění sobě i druhým, protože udržováním zloby, nenávisti, závisti, ukřivděnosti, ubližujeme v konečném důsledku nejvíce sami sobě. 

  Čím víc budeme odhalovat temný mrak, tím víc bude naše duše zářit, jeho síla je mocná, přes celé tělo pošleme světlo duše až se hvězdný květ rozzáří v plné kráse, ten zažene i poslední zbytky stínů , které nás obklopují zvenku.

  Přes znovunalezené světlo opět obnovíme spojení se svým duchem a hvězdný květ naší duše se stane bránou do oceánu vyššího vědomí.