Zastavme své kroky na chvíli, ztišme mysl, kolem nás vše plyne v kouzelné harmonii. V  přírodě má všechno svůj smysl a řád. Křehkost i síla, moudrost nezměrná, plynoucí s tokem času. To vše zde máme od dávných věků, stačí jen srdcem naslouchat. 
 Vzpomeňme si na to, co jsme uměli, znali a věděli. Naučme se opět přijmout přírodu kolem jako součást nás samých. Mlčky vnímat tichý šepot stromů, laskavé rady křehkých rostlin, s pokorou přijmout a vážit si spojenectví našich zvířecích průvodců. Sklonit hlavu před silou živlů, bez nichž by nebyl život. 

 Kdykoli potřebujeme léčivou sílu, nedostává se nám energie, bezohlednost, citová i morální zmrzačenost člověka nás uvrhla do smutku, beznaděje a my se ztrácíme v bludišti pochybností o sobě, nemáme již sil k dalším krokům, klesáme pod tíhou tupých energií, zrak zastřený, srdce zavřené a náš duch zní čím dál tím tišeji. V takových chvílích potřebujeme cítit podporu, laskavost a krásu.  

 Příroda kolem promlouvá, jemně nás konejší,  matka země nám s ochotou poskytne pevnost a podporu, cítíme jak větrní sylfové svými křídly jemně hladí naši tvář a pomáhají osušit slzy, vodní víly duhovými kapkami smývají nečistoty, které brání, abychom opět mohli otevřít svá srdce, malí salamandři svým plamínkem rozzáří světlo naší duše a my najednou vidíme, vnímáme i slyšíme. Závoj zmizel, vidíme úžasné duchy přírody, kteří jsou kolem nás. Dryády stromů svou staletou moudrostí pomáhají pochopit smysl a běh věcí, které nás potkaly, nenutí nám nic, jen tiše promlouvají o věcech dávno minulých, které  barvy přítomnosti daly, o přítomnosti, která obraz budoucnosti kreslí. Najednou z duše paprsek jemný svítí do dáli a my zahlédneme jak spojil se s dalším, nebuďme zmateni, náš spojenec a ochránce přichází k nám, konečně nastal čas, kdy jsme schopni ho vidět, přijmout a naslouchat mu. Už dávno s námi byl, doprovází nás stále, ale až nyní, kdy se dokážeme naladit na energii přírody ho můžeme vidět.  Kdo to bude ? Ptáme se ? Proč vlastně ? Vždyť už ho známe, vídáme ho ve snách, ve znameních. Už se neptáme, víme kdo k nám míří. Nádherný, vznešený jelen, nebo hravá veverka, v klíně se usadí plachá ještěrka, možná neslyšně přiletí moudrá sova ? Každý z nás má své spojence, někteří přichází ve chvíli, kdy potřebujeme jejich energii a opět se vzdálí, jiní zůstávají déle a pomáhají nám. Jsou ale vedle nás i Ti, kteří souzní s naší duší již dlouhý věk a jsou součástí nás samých. Vzpomeňme si, nejen v dobách zlých, i v době radosti a štěstí, kdykoli se můžeme ponořit do těchto nádherných energií, stačí jen srdce otevřít, s pokorou ctít a chránit svět, bez něhož bychom nemohli být.  

 Celá příroda je plná nádherných, úžasných bytostí, naučme se s nimi žít, vždyť moudří už dávno ví, že i my jsme její součástí. Žije v nás a my v ní, je s námi v každém okamžiku, naučme se opět slyšet její hlas a uslyšíme i svého ducha k nám promlouvat.